Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přípravné neděle před začátkem Vel. postu

2. 2. 2019

   f-pharisee.jpg

Přípravné neděle před začátkem Velkého postu

Ústředním bodem křesťanského učení a potažmo i života každého křesťana je, beze sporu, událost světlého Kristova Vzkříšení. Veškerý bohoslužebný život naší církve se proto i odvíjí od této podivuhodné události a těch bezprostředně jí předcházejících.

Je proto přirozené, že největším a nejdůležitějším svátkem, alfou a omegou pro pravoslavné je - Vzkříšení Kristovo, také nazývané Paschou Páně. Zvláštní důraz je pak kladen na patřičnou přípravu k liturgickým oslavám, trvající šest týdnů (plus Velký nebo Strastný týden). Toto období je nazýváno Svatým a Velkým půstem, nebo Svatou čtyřicátnicí. Tři neděle bezprostředně předcházející tomuto období, svatá Církev zasvětila třem evangelním událostem,  podle kterých tyto tři neděle také byly pojmenovány. Jsou to: neděle Zacheova, neděle Celníka a Farizea (viz obrázek/ikonu výše) a neděle marnotratného syna. 

Zacheus, člověk malého vzrůstu (Lk 19, 1-10) a v očích všech velký boháč a hříšník, ale s velkou touhou spatřit (a poznat) Ježíše, pro kterou dokonce vyleze na strom, je Spasitelem spatřen a osloven. Při pohoštění v jeho domě (opět k velkému údivu a pohoršení davu tisknoucího se kolem něj), vychází najevo skutečná příčina jeho velké touhy poznat Ho. Je to pokání! Na důkaz své upřímnosti a čistoty srdce, Zacheus se zavazuje rozdat polovinu veškerého svého jmění chudým a vynahradit čtyřnásobně škody způsobené svou prací výběrčího daní všem těm, kteří byli ošizeni. Vskutku velkorysé ale především velmi odvážné, když si uvědomíme, že tento člověk je zřízencem římské Vlády! A na počátku všeho bylo hledání a touha po poznání.

V Lk. 18, 9-14 se dozvíme o pokorném celníkovi (a zase ten celník) a pyšném farizeovi. Pýcha je přece od začátku našim největším nepřítelem, je příčinou našeho vzdálení se zdroji našeho života - Bohu, tak krásně popsaném v záhadném a alegorickém jazyce Bible na jejím samotném začátku. 

V podobenství o marnotratném (zbloudilém) synovi (Lk. 15. 11-32), jako paradigmatu idei pokání, jako jediné správné cestě zpátky, do náruče otce, konečně poznáváme, že jiná cesta vskutku neexistuje. Ale na počátku všeho je - nezapomeňme - touha po poznání, tudíž pochopení!