Svatý a velký půst nám v tomto roce začal (a skončil) svatou tajinou Pomazání nemocných, jež byla založena na evangelním poselství svatého apoštola Jakuba (¨bratra¨ Páně): „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ 

Naše svatá Církev se, tedy, do dnešního dne řídí touto apoštolskou radou a pomáhá svým nemocným synům a dcerám i tímto biblickým způsobem. Sdílíme takto víru svatých apoštolu, svatých mužů a žen předchozích století, že církev není jen ¨obřadní síní,¨ ale také útočištěm a léčebnou pro všechna naše trápení, at´ už tělesná, nebo duševní/duchovní. 

Chrám je ale především, domem modliteb, místem kde se ¨nebe střetává se zemí¨ a tudíž i školou života, především toho věčného. Proto jsme se opět ponaučili ze dvanácti evangelních čtení o strádání našeho Pána, které nám každoročně v předvečer Velkého Pátku, přináší vyprávění o spiknutí a zradě, odsouzení, mučení a popravení Ježíše Nazaretského. Opět v našich uších zazněl bolestivý nářek nevinně Ukřižovaného: Eli, Eli, lama sabachthani!  A opět jsme uslyšeli o Jeho smrti a následném zatmění Slunce, zemětřesení, otevření hrobů...