Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zas po roce, jsou Vánoce...

Právě takto zněl refrén zatím poslední známé písně, zazpívané nezapomenutelným Karlem Gottem. Měla se stát jedním ze symbolů Vánoc a kdo ví, třeba ano? A zatím, co se kdesi daleko rozhoduje o tom, zda slovo Vánoce nebude navždy vymazáno ze slovníků evropských jazyků, včetně českého, můžeme jen konstatovat smutný fakt, že jsme těm symbolům už beztak přestali rozumět.

Neznámo kdy a proč nám totiž unikla vlastní symbolika všech těch dobře známých symbolů: Vánoční strom, dárky, koledy, betlémy atd., se staly spíše položkami v předvánočním nákupním šílenství (ano, přesně takto se tomu ted' říká), zboží pro jednorázové použití. Jejich hlubší význam a trvalá hodnota nám většinou úplně, v lepším případě většinou, uniká. Důvody proč je tomu tak se dají shrnout do geniální věty, kterou jsme před nedávnem kdesi přečetli (autor bohužel neznámý): Kristus není pouhou součástí vánočního příběhu - je tomu přesně naopak! Ano i naše milované Vánoce jsou jen jednou z mnoha puzzle ve skládačce evangelního příběhu o vtělení Božího Syna za účelem vykoupení lidského rodu z otroctví hříchu, smrti a d'ábla. Bez Krista všechny naše dobře známé symboly Vánoc přestávají být tím, čím by být měli. Se symboly Velikonoc, nebo kteréhokoli jiného svátku se děje to samé. To, co je zbavené smyslu pak samozřejmě přestává být tím, co bylo (zároveň tím, čím by být mělo) a nakonec upadá do zapomnění a mizí. Přesně toto se ted'  děje i s Vánocemi.

Kéž by se nám Vánoce s adventem stali zase svátkem Kristova narození a jeho očekáváním. Kéž bychom zase porozuměli významu slova rozjímání, ke kterému nás v tomto období vyzývá jiná známá vánoční koleda. Není už bohužel pozdě? Nevíme, rozjímejte!