První neděle Velkého půstu je v naší církvi zasvěcena památce Vítězství pravoslaví - ortodoxie. Ne náhodou svatá Církev vybrala zrovna tento den na oslavu tohoto svátku.  Připomíná nám fakt, že ona je vlastně tím vítězem a mi, kteří se postíme a bojujeme s vlastními vášněmi, jsme takto každoročně povzbuzování k tomu, abychom poznali Toho, kdo za nás bojuje a vždy, znovu a znovu, vítězí. Církev neustále, at´ už ve válkách, nebo v míru, snášela útoky zevně nebo zevnitř, ale vždy také z těchto bojů vyšla vítězně. Její metodou, ovšem, není boj zbraněmi nebo násilím, ale naopak utrpením a obětováním se. 

Jen Bůh může vědět kolik svatých mužů, žen a dětí, padlo pro čistotu víry v dobách pronásledování. Na druhé straně bili, jak panovníci: císaři, králové, presidenti, tak i lži - učitelé, patriarchové, biskupové, kněží... Svaté ikony byly prohlašovány za modly, vyhazovány z chrámů, ničeny a páleny. Na území Byzantské říše, kde se během prvních několika století i odehrál ten osudový boj, bylo zničeno obrovské množství drahocenných dokumentů, předmětů nevyčíslitelné historické, umělecké a každé jiné hodnoty. Heretici z chrámů vyhazovaly dokonce i kříže, přebarvovaly mozaiky a tak překrásná místa modlitby, kde se nebe a země střetávají, andělé a lidé spolu oslavují Boha, přeměňovali v prázdné hrobky - symboly lidského pádu.  

Sedmý Všeobecný církevní sněm z roku 787 (Konstantinopol) rozhodl, na základě své bohaté bohoslovecko - dogmatické zkušenosti, že uctívání svatých ikon vychází z christologie a učení o člověku jako obrazu Božímu. Člověk je znázorněním všeliké krásy Božího stvoření a jejím ztělesněním,  a ten nejkrásnější za všech je - Pán Ježíš Kristus, boho-člověk.

11. března 843 proběhla slavnostní litie (průvod) s ikonami v Císařském městě Konstantinopoli a jejich návrat do katedrálního chrámu svaté Sofie. Toto vítězství pravoslaví mělo za následek nebývalý rozkvět činnosti svaté Církve, jak na západě, tak i na východě, byla vytvořena nová monumentální díla církevního umění: hudby, bohoslužebných textů a literatury, a Církev se nadchla i k novému misijnímu úsilí, díky čemuž se i svatí soluňští bratři dostali k nám: na Moravu a do Čech.

Také naše malá církevní obec vykonala, spolu s veškerou Církví po celém světě, svou skromnou litii kolem kaple na Husově třídě.