Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvod k pochopení sobectví

16. 5. 2020

Po krušných chvílích, které jsme spolu (snad) přečkali v období největších a nejradostnějších svátků Vzkříšení Kristova, pomalu se blížíme k další významné oslavě Církve - k svátku Padesátnice, neboli svatku Přesvaté Trojice. Ještě předtím se ale v nedělních evangelních čteních (tzv. perikopách) věnujeme několika významným událostem z pozemského života a působení Pána Ježíše. Má to svůj hluboký smysl v tom, že je naší křest´anskou povinností se v tomto období věnovat vlastnímu duchovnímu dospívání, podle míry své víry a podle míry svatosti, která z víry povstává (sv. Justin Popovič). Každý jsme totiž pozvání a - chcete li - i přizváni k tomuto vzrůstu, až dosáhneme  míry plnosti vzrůstu Kristu Ježíši (Ef 4,13).

Minulá, čtvrtá neděle po Pasše, byla tematicky zaměřena na událost s ohrnutým člověkem u lázně Bethesda. Obraz člověka, který bez povšimnutí ležel u vody se zázračně - uzdravujícími vlastnostmi po celých 38 let!, v naději že mu někdo pomůže dostat se do ní včas a být uzdraven, je obrazem lidské sobeckosti, opovržení vším, co by pro nás mělo znamenat přikázání o lásce k bližnímu. Pátá neděle nám vypráví o setkání Krista se ženou ze Samaří, která u Něj prosí o milost: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu,“ načež Jeho učedníci protestují (zase to sobectví a neúcta k druhému, jako jedinečnému Božímu stvoření a bližnímu, bez ohledu na původ, rasu, postavení).

Jako úvod ke správnému pochopení společenského fenoménu sobectví, jako fundamentálního nedostatku lásky a úcty k druhému (nebo i k sobě samému), v souvislosti s přechodem ze středověké konzervativní společnosti k moderní kapitalistické a vzniku protestantismu, německý psycholog a filozof spíše materialistického, až marxistického zaměření, Erich Fromm, píše:

¨Ve středověkém systému byl kapitál služebníkem člověka, v moderním systému se však stal jeho pánem. Ve středověkém světě byly ekonomické aktivity prostředkem k cíli, cílem byl sám život nebo - jak to chápala katolická církev - duchovní spása člověka (poznámka: autor se zabývá výhradně západním světem a společenskými procesy v něm)... Ekonomická aktivita a touh po zisku jen kvůli nim samým připadali středověkému mysliteli právě tak iracionální, jako modernímu myšlení připadá jejich absence.

V kapitalismu se ekonomická aktivita, úspěch a materiální zisk stávají samoúčelem. Přispívat k růstu ekonomického systému, hromadit kapitál ne s cílem vlastního štěstí či spásy, ale jako samoúčel se stává lidským osudem. Člověk se stal šroubkem obrovského ekonomického stroje... vždy však šroubkem sloužícím učelu vně sebe samého. Tato pohotovost podřídit se mimolidským cílům byla připravena právě protestantismem, přestože Lutherovu a Kalvínovu myšlení nebylo nic vzdálenějšího než schvalování takové svrchovanosti ekonomických aktivit. Svými teologickými doktrínami však položili tomuto vývoji základ, nebot´ zlomili duchovní páteř člověka, jeho cítění, důstojnost a hrdost učením, že aktivita člověka nesmí být zaměřena jinak než k cilům mimo něj (E. Fromm, Strach ze svobody, Portál s.r.o. Praha, 2014).¨