Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký Půst za dveřmi

31. 1. 2020

 

Přípravné neděle před začátkem Velkého Postu 

 

Ústředním bodem křesťanského učení a potažmo i života každého křesťana je, beze sporu, událost světlého Kristova Vzkříšení. Veškerý bohoslužebný život naší církve, denní bohoslužební kruh a hymnologie se proto i odvíjí od této klíčové a spasitelné neděle.

Je proto přirozené, že největším a nejdůležitějším svátkem, alfou a omegou pro pravoslavné je - Vzkříšení Kristovo. Zvláštní důraz je pak kladen na patřičnou přípravu k liturgickým oslavám, trvající šest týdnů (plus Velký nebo Strastný týden). Toto období je nazýváno Svatým a Velkým Půstem, nebo Svatou Čtyřicátnicí. Tři neděle bezprostředně předcházející tomuto období, svatá Církev zasvětila třem událostem, zachyceným také v Evangeliích, podle kterých tyto tři neděle také byly pojmenovány. Jsou to: neděle Zacheova, neděle Celníka a Farizea (viz obrázek/ikonu výše) a neděle marnotratného syna. 

Zacheus, člověk malého vzrůstu (Lk 19, 1-10) ale významného postavení, také člověk s velkou touhou spatřit (a poznat) Ježíše. Pro svou velkou touhu dokonce vyleze na strom, aby mohl spatřit Ježíše. A zrovna on z celého obrovského davu je Spasitelem spatřen a osloven. Při pohoštění v jeho domě (opět k velkému údivu a pohoršení ostatních hostů), vychází najevo skutečná příčina jeho velké touhy poznat Ho. Je to pokání! Na důkaz své upřímnosti a čistoty srdce, Zacheus se zavazuje rozdat polovinu veškerého svého majetku (asi docela velkého) chudým, a čtyřnásobně vynahradit škody způsobené svou prací výběrčího daní všem těm, kteří byli ošizeni. Vskutku velkorysé ale především velmi odvážné, když si uvědomíme, že tento člověk je zřízencem římské Vlády! A na počátku všeho bylo hledání a touha po poznání.

V Lk. 18, 9-14 se dozvíme o pokorném celníkovi a pyšném farizeovi. Pýcha je přece od začátku našim největším nepřítelem, je hlavní příčinou našeho vzdálení se od zdroje a ochránce života - Boha, tak krásně popsaného v záhadném a alegorickém jazyce Bible na jejím samotném začátku, v knize Genesis. 

V podobenství o marnotratném (zbloudilém) synovi (Lk. 15. 11-32), jako paradigmatu idei pokání, jediné správné cestě zpátky ke zdroji života, do náruče otce, konečně poznáváme, že jiná cesta vskutku neexistuje. Ale na počátku všeho je - nezapomeňme - touha po poznání, tudíž pochopení!