Jdi na obsah Jdi na menu
 


Životy velkých duchovních otců 20. století

9. 7. 2020

Ve dnech probíhající pandemie, hrozící velké ekonomické deprese, klimatických změn a s tím souvisejících přírodních katastrof, člověk by si pomyslel, že toto 21. století nezačalo zrovna nejlíp. Vskutku není třeba být velkým filosofem a pochopit, že se kolem nás děje spousta pozoruhodných a často i děsivých věcí. Pak se ale objeví krátký text o tom, jak se asi měli a čím vším si museli projít všichni ti, kdo se narodili kolem roku 1900 (zkuste si o tom na chvilku také popřemýšlet) a člověk si náhle uvědomí, že utrpení a nemoci, strach, smrt a zkáza nejsou ničím novým v tomto světě, spíš naopak.

A tak se zrodila myšlenka sepsat krátkou esej, skládající se z biografií (lépe řečeno hagiografií) několika nejvýznamějších svatých osobností 20. století. At´ nám poslouží jako příklad toho, že i v nejtěžších životních podmínkách, v čase všeobecného a osobního utrpení, je možné žít životem spravedlivým, napodobujíce Krista, napájet se z Jeho nevyčerpetelného zdroje dobroty, spravedlivosti a Lásky. Budeme postupně zveřejňovat krátké příspěvky o svatých: Nektariovi Eginskému, Janu Kronštdskému, Janu Šanghajskému a San-Franciskému, Paisiovi a Porfiriovi Svatohorských, ale také o Serafimu Rouzovi a Tadejovi Vitovnickému, kteří ještě nebyli kanonizování a oficiálně zařazeni do řádu svatých, ale zajisté se zaskvěli na místech svého života a křest´anské askéze, tedy ve Spojených Státech, potažmo v Srbsku. Při tom, vaší pozornosti doporučujeme nedávno zveřejněný film o svatém Josefovi isichastovi ze svaté hory Athos, který můžete zhlednout zde: https://www.youtube.com/watch?v=H89IvhXZqoA.

Svatý Nektarios Aeginský.

saint_nektarios_of_aegina_at_rizario.jpgNarodil se sice už roku 1846, ale jde o tak významnou duchovní postavu naší doby, že prostě nesmí chybět v našem krátkém díle. Zesnul v Pánu (lépe řečeno odešel do nebe, jak sám řekl krátce před svou smrtí) v roce 1920 a byl kanonizován roku 1961. Místo počinku jeho svatých ostatků na ostrově Aegina je dodnes hojně návštěvovaným poutnickým místem, nepochybně pro velké množství zázračných uzdravení, právě díky jeho pomoci. 

Už od mládí prachnul po nových vědomostech, hodně četl a učil se, pravidelně návštěvoval službu Boží. Učil se při církevní škole v Konstantinopoli a zároveň tady také začal pracovat. Poté se stal učitelem na ostrově Chios. Tady se seznámil s jiným starcem svatého života, otcem Pachomiem, který ho také uvedl do mnišského života.

Po ukončení bohosloveckých studií v Athénách je postaven za kněze až ve vzdálene Africe, kde se po několika letech stane také biskupem - metropolitou. Jeho svatý život ale nebyl neznámý také nepřátelským silám a pro pomluvu a závist je vyhnán z Egipta. Ocitá se v Athénách prakticky bez prostředků na život.

A právě v takovýchto situacích se ukáže kdo je skutečně člověkem a kdo ne. Svatý Nektarios přijal místo prostého putujícícho kněze - kazatele a po několik let putoval po různých oblastech Řecka a pronášel Kristovo Evangelium jako skutečný apoštol, a to do doby než byl postaven na místo spravce bohosloveckého semináře v Athénách.  Sloužil jako prostý kněz v kapli semináře a na jiných místech, a tady zůstal až do roku 1908, kdy ze zdravotních důvodů odstoupil. Sám založil klášter na ostrově Aegina, ve kterém zůstal a sloužil až do své smrti.

Několik krátkých příběhů z období jeho působení v semináři at´nám budou napomocny k vytvoření si obrazu o tom, jaký to byl člověk a asketa, vskutku živý světec.

Nějaký ubohý člověk, který pracoval jako uklízeč pri semináří onemocněl a dlouho ležel v nemocnici. Když konečně vyšel z nemocnice, celý vystrašený z toho, že přišel o svou málo placenou ale jedinou práci, kterou měl, šel do školy a s údivem zjistil, že celou dobu o úklid bylo postaráno. Byl to samozřejmě svatý Nektarios, kdo tajně uklízel, aniž by ho kdo při tom mohl vidět, a uklízeč o tom směl promluvit až po jeho zesnutí. Když se žáci třeba pohádali, naložil si přísný půst (lépe řečeno hladovění) po dobu tří dnů - to byla jeho pedagogika. Již za jeho života byla zaznamenána mnohá uzdravení nemocných, ale obzvláště po jeho zesnutí - až do dnešního dne. Alexandrijský patriarchat mu napsal omluvný dopis v roce 1998 za nepravosti, které nad ním byly spáchány a poprosila ho o odpuštění.